Přidat názor k článku Jak jsme si (ne)vybrali mateřskou školu

Když čtu všechny tyto příspěvky, nedá mi to, abych se nepodělila o nějaké zkušenosti se školkami, mám totiž tři děti, dvě malé, v předškolním věku a jedno v pubertě. Protože jsme se v poslednich třech letech dvakrát stěhovali, a měnili trvalé bydliště, bylo dost těžké sehnat školku pro dceru, buď neměli volná místa nebo jsme ještě neměli zařízené trvalé bydliště, atd.... Takže jsem z nutnosti zkusila soukromou školku - babycentrum. Asi jsem měla smůlu, zrovna začínali, zklamalo mě to - bylo to neprofesionální. Mokré ponožky a tepláčky ve třídě, "učitelky" nedohližely na převlékání, z toho prochladnutí, jedna dáma tam měla mezi tříletými dětmi svého ročního synka, takže nestíha moc to ostatní, zkrátka mi došlo, že v tomto případě jde jen o byznys. A to jsem si myslele, že když za to platíme celkem oproti státním školkám dost peněz, že to bude mít úroveň. Bohužel. Potom se mi podařilo po přestěhování kousek za Prahu, sehnat přes kamarádku školku sice trochu mimo našeho bydliště, musím s holkou zajíždět 6 km za naše bydliště, je to vesnická školka -Kojetice u Prahy, kousek před Neratovicemi. Musím strašně moc chválit zdejší paní učitelky a paní ředitelku, protože teprve teď nemám strach dávat dítě do školky. je tu úplně jiný přístup - takový rodinný, oproti takovému drilu, na který si stěžují moje kamarádky. Mám totiž ještě jednu zkušenost se školkou, do které chodil muj syn. Školka v Praze na Letné, r.1993 až 1995. Tak to byla tenkrát taková buzerace, že i já, nejen syn, jsem měla z toho málem vředy, když jsme tam ráno museli jít. Nějak jsem jim tam nepadla do oka a tak jsme si užívali. Ikdyž věděli, že jsem v rozvodovém řízení a že jsme musela se synem vysloveně utéct od bývalého manžela - alkoholika, a že dojíždíme mhd přes celou Prahu(syna jsem měla v této školce kvůli trvalému bydlišti a protože jsem měla blízko zaměstnavatele - cesta domů nám mhd trvala víc jak hodinu, bylo to na kraj Prahy, kam i ty autobusy jezdily hodně špatně a málo), nechaly mě skoro každý den třeba půl hodiny i více, než prý syn uklidí hračky.Kvůli tomu nám ujel autobus a dostali jsme se domů třeba až o hodinu a půl později. Musím říct, že toho bylo víc a bez přehánění si myslím, že to byla trochu šikana, moje i synova. místo, aby klukovi trochu pomohly, tak ho tam ještě dusily. Jen tak mimochodem mi jízlivě jedna z nich sdělila, že bych syna měla vzít na ušní, že je asi nahluchlý, že vůbec neposlouchá, když mu řeknou, ať jde uklízet hračky. Nebudu tady dál už rozebírat jejich chování, samozřejmě ne všechny byly takové, ale ty co nejvíc táhly s paní ředitelkou.
A tak jsem ráda, že jsem konečně našla tu dobrou školku, pro někoho obyčejnou vesnickou, ale mám zkušenost jak se soukromou, tak s celkem prestižní pražskou a raději už to nechci měnit, i když si kvůli tomu zajíždím. A ráda bych tam časem dala i svou nejmladší dceru.