Přidat názor k článku Cestování bez hranic

Ono hodně záleží na možnostech. Já měla celou mateřskou k dispozici auto jenom pro sebe a malou a několik stejně vybavených kamarádek. Takže jsme se jen ráno podle počasí dohodli, kde si dáme sraz a vyrazily do zoo, dětského koutku nebo prostě kamkoli v okolí kde to bylo zajímavé pro děti. Auto v tomhle dává hroznou svobodu, protože prostě nejede podle jízdního řádu, ale podle potřeb vašich a vašeho dítěte. (Ale nebydlíme v Praze, tam to s autem asi už není taková pohoda vzhledem k zácpám.) Takže my jsme byly v čudu každý den celý den a malá si cestování strašně moc oblíbila a bezproblémově usnula v cizí postýlce na návštěvě, v kočárku i v autě. Ale jak rostla, začala jsem víc vnímat její "emocionální únavu" Když jsme třeba byly tři dny po sobě a nebo v kuse od rána do večera na cestách a ona měla spoustu zážitků na vstřebání, byla čtvrtý den zjevně unavená. Kolikrát jsem to nerespektovala a jela dál ve svém poznávacím tempu a ona to pak i odstonala. Teď už vím, že i dítě potřebuje občas jenom flákací čas doma, aby se zklidnilo, vstřebalo zažité a v klidu spalo po obědě třeba i tři hodiny, protože on ten spánek v autě asi taky nebude tak úplně to pravé odpočinutí. Takže cestujeme ať už na kratší či delší cesty pořád, milujeme cestování celá rodina, ale už vím, že děti potřebují všechny nové podněty taky v klidu zpracovat a že za horečku či usínání za pochodu
(jednou malá usnula v sedle koně, ale včas jsem to doběhla) mi to nestojí.