Přidat názor k článku Cestování bez hranic

Jé, Mariko, to je super postřeh, ta Rodina-Hřiště. Mě osobně teda to "drbání" na hřišti nebo na Rodině občas docela baví, je ohromně inspirativní dát se do řeči s různými lidmi, které něco (děti) spojuje, a se kterými bych se třeba nikdy jindy do řeči nedala. Taky je srandovní, jak jsme na pár let všichni tak nějak na roveň, nikdy ze začátku nevíš, s kým máš tu čest, jesli s učitelkou, doktorkou nebo uklízečkou. Člověk není ostrov, byť plující, a taky si občas potřebuje promluvit s někým jiným, než se svým dítětem, jinak blbne. Výlety jsou super, ale myslím, že hlavně menší děti potřebují režim, ze kterého se pak dá třeba občas vybočit a dělat výjimky. Aspoň tak to mám vypozorované mých kluků. Čeho je moc, toho je chaos.