Dobrý den, děkuji vám za podnětný příspěvek. Maminka mě vždycky nabádala, abych si malou neučila spnkat s námi v postýlce. Jenže i kdybych nastokrát chtěla, aby s námi Ela spala, abych nemusela v noci vstávat při jejím pláči, naše malá to asi nechtěla. Kdykoli jsem se snažila ji uspat v naší posteli, nikdy se mi to nepodařilo. Neustále sebou obracela ze strany na stranu, točila se do kolečka, kňourala a mávala ručičkama, až jsem ji vždy odnesla zpátky do postýlky, kde v klidu usnula. Za celé dva roky s námi spala v posteli do rána jen jednou a to ještě od půl noci do šesti ráno. Přiznám se, že jsem záviděla maminkám, které se ke svým zlatíčkům mohly tulit. Jen teď nevím, jestli ta naše holka bude mít dostatek sebevědomí, když s námi nespala v posteli :-) A co se týkalo jejího usínání, tak to byl horor nad horor,ale to už je zase jiná kapitola. Možná to byly opravdu ty geopatogenní zóny, které procházely Eliščinou postýlkou a zasahovaly i do našich postelí. Po přestěhování postýlky došlo k mírnému zlepšení :-) Díky za reakce, holky. Ahoj Alča
Předchozí