S textem vcelku souhlasím. Náš nejstarší byl napřed ukládán striktně do postýlky, ale k ránu se stejně stěhoval do naší postele. To dcerka spala se mnou od narození. Synka jsme po druhých narozeninách nastěhovali do vlastního pokojíčku, ale stejně za námi pořád chodil, takže jsme nakonec šoupli k manželským postelím ještě jednu válendu a spali všichni čtyři pohodlně spolu. Děti si začaly zvykat na pokojíček, když měly 3 a 5. Pak přišel další prcek a ten spinká dosud s námi, i když mu budou v zimě tři. Velmi ale souhlasím s tím, že když ležíte obličejem k miminku, bolí z toho celý člověk, hlavně kyčle. Teď už je prcek velký a když se nakojí, odcestuje si třeba do noh postele a já se převaluji podle chuti. Věřím tomu, že maminka dítě nezalehne, ale tatínkům bych tak moc nevěřila. Jo a intimnosti probíhají zatím v obýváku.
Předchozí