Koukám, věčné téma:o). S dětma v posteli jsme spali spíš výjimečně (pětileté dcera ještě i dnes někdy v noci přijde a lehne si mezi nás). Ne že by se mi to nelíbilo, spící dětičky jsou roztomilé, ale vůbec jsem se nevyspala. Spala jsem jen tak napůl, někdy celou půlku těla mimo postel, aby měl drobeček dost místa:o), bála jsem se, že ho zalehnu, protože můj normální spánek je opravdu hluboký, jen tak něco mě nevzbudí, natož změna dechu dítěte:o). Takže ráno jsme vstávali celí dřevění, zmlácení a nevyspalí. Přijatelnější pro mě bylo, dát si matraci k postýlce do dětského pokoje a spát na zemi, s manželem jsme se střídali při nemoci dítěte, a častém buzení, aby se vyspal aspoň jeden z nás.
E.
Předchozí