Přidat názor k článku Spát společně s miminkem?

No tak to se přidám do "klubu" - taky se občas budím z noční můry že jsem ji "zalehla" nebo zaházela peřinou... (teď jsme ji měli asi 3x u sebe, protože v bytě je hrozná zima a ještě nám netopí- máme tu 11 stupňů ale správce říká že on má 21 takže ještě topit nebude......). Naopak dneska jsem se vzbudila hrůzou že jsem zapoměla vytáhnout bočnici a že vypadla z postýlky.....

S tím spaním X nespaním pohromadě to podle mě musí vycházet i z nátury obou rodičů, a ne z nějakého prohlášení "vědců" či lékařů co je či není vhodnější. Jak tu píší mnohé maminky - mají spánek tvrdý a dýchání dítěte nevnímají, jiné jsou toho schopny, někdo se nevyspí celou noc na jednom boku, jinému to nevadí.
Také jsem se setkala s tím, že jsem matka krkavec, když jsem se zmínila že naše malá spala od 4 měsíců sama v postýlce ve svém pokoji. Celou noc. Protože od dvou měsíců spala v postýlce vedle mě taky celou noc. Takže "odsunu" nestálo nic v cestě. A pro mě je to doslova a do písmene balzám na duši, protože jediný čas během dne který mám pro sebe je ten, když malá večer usne. A protože máme jen její minipokojíček, naši ložnici/obývák a kuchyň, máme v ložnici i televizi, počítač a tak. Čili pro mne je mnohem lepší když vím, že malá spí vedle v klidu a já si můžu pustit telku, pracovat na PC nebo si jen v klidu číst knížku v posteli. Kdybych tohle nemohla, brala bych to jako obrovské osobní omezení, vím že mě za to asi odsoudíte, ale já nejsem jen a pouze matka, ale taky žena, tak trochu věčná studentka, člověk s vlastními zájmy.
A svůj osobní prostor umím obětovat jen do určité míry.