Já mám podobnou zkušenost, malou jsem kojila do roku - budila se v noci čím dál častěji už i po 1,5h - spíš ze zvyku než z hladu a já byla ráno vyčerpaná a nepoužitelná. Odstavování proběhlo za asistence manžela, kdy já jsem se odstěhovala z ložnice a manžel utěšoval. První noc se vzbudila asi dvakrát, je pravda, že srdceryvně plakala, ale "jen půl hodiny". Já chodila po bytě jak lev v kleci. Mám tam jít, nemám? Vydržela jsem, a vyplatilo se to, druhou noc se vzbudila jen jednou a to už se pláč neopakoval. Třetí noc už spala celou. Když se pak náhodou vzbudila tak už jsem ji utěšovala já. Připadá mi, že jsem to vždycky - ať už odstavování, nebo odebrání dudlíku nesla hůř než má dcera. Byla to otázka dvou dnů a ona nevěděla, že byla někdy kojená, nebo, že dudlala dudlík. Teď mě to čeká znovu, ale prcek se zatím budí tak jednou, max. dvakrát za noc, usíná vpohodě - s palcem, takže mám energie na rozdávání. Jen aby mu to vydrželo.
Předchozí