Ahoj, nedá mi to a taky musím reagovat. Mám dva kluky, jeden má tři a půl roku, první rok svého života spal v noci přinejlepším po dvaceti až čtyřiceti minutách, probouzel se, plakal, nechtěl často ani nakojit, jen nosit,zpívat, tedy uklidňovat. Kdyby se se mnou manžel tehdy v noci nestřídal, vůbec nevím, jak bych to zvládla, a i tak jsem byla první rok, i skoro celý druhý jak chodící mrtvolka. Dodnes se několikrát za noc probudí, ale už naštěstí nic nevyžaduje, jen mou přítomnost.. Dodnes neumí usnout sám. Je to bojácný, velmi citlivý človíček.
Druhý chlapeček má 10 měsíců, od narození je klidný, usměvavý, pravý opak toho prvního. Aniž bychom se o to snažili (byli jsme jaksi přesvědčení po zkušenostech s prvním, že naše děti budou holt spát všechny s námi), usíná i spí sám. Když jsme kojili, usínal u prsa, poslední měsíc dostane napít z láhve, potom dudlík a usne si sám v postýlce, trvá mu to jen pár minut, bez plakání.
Takže nevím, kdo si za co může, ale myslím, že každé děťátko je již od narození úplný originál, a tedy každé má jiné potřeby a schopnosti i co se týká usínání a spaní. Jinak ale přeju všem maminkám hodné a spinkající mimi! A pokud ne, z vlastní zkušenosti dodávám, že přežít se dá i spousta a spousta neprospaných nocí.
Předchozí