My máme doma dnes již 26měsíční holčičku. Do jejích 20 měsíců se mi v noci budila tak po hodině - hodině a půl na kojení, umíte si představit, jak jsem vždy po ránu vypadala. Přes den se mi občas do ní podařilo dostat i nějaké to jídlo, ale nebyla příliš papavá. Ve 20 měsících jsem se zařekla, že takhle to už dál nejde a odstavila jsem ji. V té době už byla naučená, že když nemá maminku, vezme si od někoho jihého lahev se Sunarem. Shodou okolností mi pomohla náhoda - po víkendu bez maminky jí první napití od maminky nechutnalo a už si pak, než přestala ode mě chtít mlíčko, nechala vždycky vysvětlit, že to z lahve je lepší a od maminky jí nechutná...
Tak usíná večer po lahvi a já už k ní nevstávám po hodině - hurá.
Ale celou noc ještě nespala. Z večera si dá tak 4 hodiny v kuse a pak se po cca dvou hodinách budí až do ranního vstávání.
Starší dcera mi poprvé spala celou noc někdy v pěti letech, doufám, že tato bude na maminku hodnější.
Starší dceru jsme "odstavily" až ve dvou a půl letech, kdy jsem dostala antibiotika a tehdy si už nechala vysvětlit, že sice maminka má mlíčko, ale tím,že beru prášky, je mlíčko špatné a holčičku by bolelo bříško a opět jsme přešly přes lahev (sunar, čaj).
Starší dcera se naučila usínat po zpívání ukolébavek, kdy jsem s ní byla hodinku v posteli, mazlily jsme se, zpívaly a pak jsem odcházela nebo usnula. Mladší má zase usínací "rituál" lahvička, pusinka, pomáhá "střecha" z deky přes postýlku,...
S tím, že obě vědí, že pokud se cokoliv děje, tak si maminku zavolají a já příjdu.
Předchozí