Protože už pár dní přemýšlím nad problémem nočního kojení, velice jsem tento článek a hlavně tuto diskuzi uvítala. Můj syn - veliký citlivka a od malička pěkný uplakánek, se dodnes budí v noci třeba i 10x. Donedávna mi to nevadilo - spíme spolu v posteli a o tom, že ho kojím, jsem obvykle ani nevěděla - prostě jsem jen nabídla prso a spala dál...... Jenže syn v poslední době pláče, cestuje po posteli a nemůže usnout, je často "přisátý" třeba i půl hodiny a to už je náročnější - kolikrát bych prostě potřebovala změnit polohu aby se mi lépe spalo, ale nemůžu, protože mě nepustí. Včera v noci jsem se proto rozhodla, že to začnu nějak řešit. Dokonce jsem se i podle rady v této diskuzi rozhodla, že si pořídím tu knihu o problémech se spaním. Jenže.....pak jsem se dostala i k ostatním příspěvkům, kde maminky radí vydržet a počkat, že dítě časem přestane samo. Já, jokožto citlivý a vše řešící člověk, jsem se celé své dosavadní mateřsví tímto heslem také řídila "nechat věcem volný průběh a nic nedělat násilím" - už i proto, že vím, že vše má vliv na utváření osobnosti člověka - dítěte. Zatím se mi osvědčilo, že je lepší opravdu mít trpělivost....Ale jak dlouho ještě? Zkusím to po dobrém - vysvětlovat, nenechávat vyplakat - na to nemám srdce. Dnes k ránu se mi to povedlo, syn vypadal, že to chápe, že dostane mlíčko až se vyspinká a že je už šikovnej a velkej kluk, a opravdu do hodiny bez prsu usnul.....Tak dnes to zkusím znovu - ne při každém probuzení - chci se alespoň trochu vyspat.......Uvidím, jestli to bude fungovat. Tak za pár dní Vás budu informovat o výsledku....doufám, že kladném!!!!!
Kojení zdar!
A spaní dvakrát zdar!
Předchozí