Velmi ráda bych napsala o dvou příkladech, které znám ze svého okolí. Mladá maminka se hrozně bála porodu a chtěla v každém případě provést císařský řez, měla však štěstí na opravdu báječného citlivého gynekologa, který se jí celé těhotenství naprosto úžasně věnoval a to zejména po stránce psychologické a její představu narkóza a všechno zaspat jí rozmluvil a přesvědčil ji, že vše společně zvládnou. V den D (porod probíhal v noci) gynekolog za svou pacientkou včas dorazil a vše vypadalo báječně, tatínek maminku uklidňoval, z druhé strany totéž úspěšně dělal pan doktor, vše probíhalo báječně. Maminka úžasně spolupracovala a pan doktor, jak mně později sám řekl měl velmi dobrý pocit, že zabránil zbytečné bezdůvodné operaci mladé zdravé ženy. Tak vše pokračovalo až skoro do konce porodu, najednou však žena naprosto zpanikařila, odmítla jakkoliv spolupracovat, kopala kolem sebe, prostě katastrofa, k tomu dítě v porodních cestách. Nakonec dítě vytáhli a vypadalo vše OK, bohužel právě v oné nešťastné chvilce došlo k trvalému poškození mozku dítěte, takže ona dnes již šestiletá holčička je odkázána na invalidní vozíček. Mimochodem další porod byl již proveden automaticky císařským řezem.
A onen mimochodem velmi dobrý, vstřícný a citlivý gynekolog (mimo jiné i výborný operatér) už od té doby v určitých případech na přirozeném porodu za každou cenu netrvá. A jak sám říká, je to jeden z jeho nejhorších zážitků, protože za osud dítěte je vlastně zodpovědný. Ta holčička je moc chytrá, ale na vlastní nohy se nikdy nepostaví.
Předchozí