Přidat názor k článku Ženská logika

Kdyz dostanu neco za ukol, at uz jsem zenska, nebo chlap, tak je snad normalni, ze si to chci nejdriv zkusit vyresit sam(a), ne?

Kdyby me manzel poprosil o uvareni obeda (prosit normalne samozrejme nemusi, ja to delam automaticky :)), tak at si klidne rekne, jak ma zhruba vypadat vysledek (jestli to maj bejt palacinky, nebo gulas...), ale pokud by mi stal celou dobu u zadku a prudil, proc jsem si nevzala jinou varecku a jiny struhadlo, tak mu s tim prastim po dvou minutach.

Proc si vy zensky myslite, ze vite vsechno nejlip? A jestli to fakt vite, proc tu praci neudelate samy? Nikdo nechce bejt *jen* delnik - to snese tak maximalne dite, ktery je vetsinou smireny s tim, ze rodice se poslouchaji a ze si pobyt doma musi nejak "odpracovat", ale normalni partner neco takovyho moc dlouho nevydrzi.

Bud neco chci presne tak a ne jinak, potom si to udelam sama nebo (nestacim-li na to) nekoho najmu za penize, a nebo chci, aby to udelal nekdo jiny (partner), a potom je snad jasne, ze bude hlavne on rozhodovat o tom, jak na to pujde.

Pro chlapa je reseni zapekliteho problemu takova zajimava hra, pro nej je radost najit nakonec ten spravnej sroubek, kdyz se do nej buzeruje "vem si tohle a pritluc to tamtim", tak ja to jako byste mu daly krizovku a rovnou prozradily tajenku...

Samozrejme neco jinyho je chlap, co se nikdy v zivote nezepta na cestu a radsi vec rozmlati, nez by si nechal poradit :), ale rozumnej chlap se vetsinou neboji zeptat, kdyz uz fakt svoje moznosti vycerpal. Tak cekejte na tu chvili, vzdyt nemusi byt vsechno hned (pokud nejde vylozene o zivot).