Přidat názor k článku Ženská logika

Včera jsme "oslavili" 32 výročí trvání našeho manželství (ty úvozovky jsou tam proto, že manžel na to vlivem pracovních povinností zcela zapomněl, no a já toto výročí také nepovažuji za nejpodstatnější v našem životě). Nicméně po těch letech jsem si vytvořila jakési šestero, které jsem se bezúspěšně snažila předat svým dětem a nyní je stejně bezúspěšně předávám dál (on se tím totiž každý musí prokousat sám).
1. nikdy nedávej nevyžádané rady (nepotřebuje komentář)
2. chceš-li, aby partner udělal něco, co nepatří k zaběhaným zvyklostem, výslovně jej o to požádej a nečekej, že se dovtípí
3. požádej jej o to s dostatečným předstihem (pokud zrovna nehoří a nebo neprasklo těsnění v koupelně)
4. požádáš-li partnera o nějakou věc a on ji udělá, nekomentuj výsledek (řeknu-li choti, aby se postaral o nedělní oběd, nedívím se, že jsou ke švestkovým knedlíkům olivy. Platí i naopak - a příklad je pouze ilustrativní, ne faktický)
5. Pokud partner udělá něco "zásadního", aniž by se s druhým poradil,a výsledek je mi proti srsti, je lepší kousnout se do jazyka a záležitost probrat až v další dny (přiznám se, že to dodržování této zásady mi ještě dnes stále dělá trošku potíže)
6. Na druhé straně, v tomtéž případě, kdy výsledek nevadí, či naopak je příjemný - chválit, chválit, chválit.
Toto šestero platí jak ve vztahu ženy k parterovi, tak i naopak a většinou i ve vztahu rodičů k dětem.
Omlouvám se, je-li můj příspěvek moc didaktický. Ve volné chvíli zkusím vypsat, jak jednu podobnou situaci řešila kdysi má tchyně - to bude možná vtipnější.