ahoj, nemínila jsem se vůbec zapojovat, ale tohle mi nedá... přesně ta poslední věta v článku mě nadzvedla. To s tím, že není feministka. Tady se to slovo pořád vnímá jako nějaká nadávka, urážka atd.
Jestliže feminismus je snahou o zrovnoprávnění obou pohlaví (v práci, platovém ohodnocení, přístupu k možnostem atd atd) pak jsem feministkou. Stejně tak jsem feministkou doma, protože domácnost a dítě nejsou jen moje. Jsou naše společné. Je jasné, že když jsem doma s dítětem, tak většinu domácích prací zvládnu sama. Ale nevidím důvod, proč by muž po návratu z práce nemohl jít se synem ven, popř. uvařit večeři, atd atd.
Samozřejmě jsme jako muž a žena různí a tak je jasné, že zatímco já nejsem schopná opravit auto, stavět chalupu a opravit doma elektřinu, tak manžel není schopen (nebo spíš ho nebaví) např. žehlit. Takže je to o kompromisu. A taky mě baví se o něj starat, pečovat o oblečení, ostříhat ho, protože on je i moje vizitka:) jenže za to chci (a bohudík mám) od něj uznání, že se o nás dobře starám a potvrzení, že si toho váží.
A stejně tak jsme jiní i v rovině osobnosti-ženy jsou většinou víc ukecané, potřebují drbat s kámoškami atd atd, muži to mají zas jinak. A přece o tom to je, to je to pěkné a neměli bychom se kvůli tomu napadat a mluvit o ješitnosti a o slepičinci a podobně.
K článku samotnému:
a) jednak bych manželovi do toho nekafrala, sama to nesnáším, když někdo stojí za zadkem a radí.
b) bych se majitelům přiznala, co se stalo a co jsme s tím udělali.
K.
Předchozí