Tak ještě malinko upřesnění. K tomuto názoru jsem dospěla zejména až v situaci, kdy mám nesmírně pracovitého muže a nedodělaný barák. Manžel maká jako idiot od nevidím do nevidím (v práci i doma) a pokud mu to ulehčím tím, že se nemusí starat o jídlo (neumí vařit), prádlo (je schopen všechno obarvit) a tak pod., tak proč ne. Nemám pocit že se flákám, ale on dře prostě víc.
S předchozím partnerem jsme žili v bytě, on přišel ve tři z práce (s výplatou o dost menší než moje) a moc toho doma neudělal. Tehdy jsem byla dost radikální feministka (ve smyslu této debaty), odmítala jsem na něj dřít.
Takže mé zmoudření nebylo v posunu "přijmu trpitelsky úděl ženy", ale "najdu si pracovitého chlapa, se kterým mi nebude vadit přijmout ženskou roli v tom dobrém slova smyslu". Kdybych musela nakoupit, uvařit, vytřít koupelnu a pak si sednout k žehlení, zatím co mužíček by se válel u televize, tak bych mu po pár dnech hodila žehličku na hlavu. :-)))
Předchozí