vysvětlení rozumím, ale zamyslela jsem se nad tím i díky tomu, co níže píše Katka a Radka a jaké mám zkušenosti.
je to naprostá pravda, že je dobré si o všem promluvit, ale moje zkušenost přesto říká, že jsme jiní, nejen lidé, ale i muži a ženy. Když manželovi neřeknu, že něco chci, tak se opravdu nedovtípí. Ale když on mě slušně požádá o něco, co já chci už týden udělat a zatím mé priority mě k tomu nepustily, tak se cítím trochu uražená. Protože si myslím, že je to automatické, že to udělám (nejedná se o domácí práce) a takhle to vypadá, že se mě musí doprošovat, abych to udělala. Ale on to myslí jen tím svým mužským myšlením.
Fuj to to bylo náročné na vyjádření.
Předchozí