Přidat názor k článku Jak jsem přežila šestinedělí

Ač má pisatelka v zásadě pravdu, není to tak horké, jak to popisuje. Rodila jsem před 3 měsíci a jsem tu, živá, zdravá a nehroutící se.
I mě překvapilo šestinedělí. Domnívala jsem se, že porodem vše hrozné končí a já si budu už jen užívat miminka a rodinné idylky. Je pravda, že těch pár týdnů po porodu je v celku náročných, ale dá se to a do jisté míry také záleží na tom, jak si to kdo udělá.
Myslím, že je dobré být na klasickém pokoji, jelikož přítomnost ostatních mamin(byly jsme na pokoji 3) mi dodávala sílu, často jsem se smála jejich sarkastickým poznámkám- což nebylo vzhledem k šití to nejlepší a také, jelikož obě měly už druhé dítě, mi hodně poradily co a jak. Před porodem jsem také plánovala nadstandart, ale jsem ráda, že jsem tam nešla (někomu může, samozřejmě, vyhovovat). Člověk takhle může navázat i krásná přátelství.
Doma jsem měla (a mám)vynikající zázemí, nikdo nevyžaduje podlahy jak zrcadlo a také mám tchýni hned vedle, takže jsem nevařila. Tchýně měla jako učitelka prázdniny, takže jsem se o jídlo nestarala. Pokud někdo ale nemá tuto vymoženost, je také dobré si pro obědy chodit, pokud máte kam. K nám do školní jídelny si chodí maminky běžně, ač jsou doma. Je to levnější, jídlo má 3 chody, z jedné porce se najedí dva a je to bez práce. Můžete se věnovat miminku a svému odpočinku.
Na úklid je vždycky čas, věřím, že šestinedělí se dá i užít(v rámci možností:-)