Přidat názor k článku Jak (ne)přežít porod

Rodila jsem u Milosrdných v roce 1991. Musím konstatovat naprosto stejný přístup lékařů a sester, bohužel i PA. Po přijetí v 5:30 ráno si mě nikdo nevšímal až do 8:30, kdy jsem musela sama vyhledat PA a říct, že mi přestaly stahy a je mě špatně. Na monitoru zjistily, že se syn dusí. Jelikož bylo všude plno, rodila jsem v přijímací místnosti. Syn se narodil přidušený, sám nedýchal. Hráz byla nastřižena a sešita.
3. den po porodu mi začalo být tak zle, že jsem nedošla ani na záchod. Provedli mi revizi pod narkózou a zjistilo se , že mi v děloze zůstaly nějaké kousky, které musely být odstraněny. Pořád mi nadávali, že nic nevydržím, atd....
Propustili mě v takovém stavu, že bez pomoci jsem nechodila a první procházku do obchodu cca 10min jsem absolvovala až po 14 dnech.
Dnes je synovi 15 let a díky špatně vedenému porodu (přidušení)má od 5 let epilepsii.
Abych mohla mít další dítě musela jsem absolvovat léčebnou kůru, prtože po špatném porodu jsem trpěla neustálými záněty.
Byla jsem tehdy přesvědčena, že takové bolesti a zacházení jsou normální. Že to může být i jinak jsem poznala při druhém porodu na Obilňáku v roce 1994, kde byl naprosto odlišný přístup PA i dětských sester.