Ahoj Katko,
v tom s tebou naprosto souhlasím, že "jaký si to uděláš, takový to máš". Jde ale o to, jak se na to, jaké si to uděláš, pohlíží ve společnosti obecně. Když před 11 lety manžel zůstal doma na mateřské s dvouletým klukem a já jsem šla do práce, protože jsem měla šanci vydělávat třikrát víc než on, dívalo se na nás dost lidí, včetně našich rodičů i některých kamarádů, dost divně. S radostí se tady dočítám, že dneska už je to běžnější. A ještě jeden příklad z té doby: Byla jsem ve firmičce jediná ženská a moje předchůdkyně považovala za samozřejmé po všech pánech mýt nádobí a uklízet. To mě ani nenapadlo. Trvalo chvíli, než pochopili a najali uklízečku, ale taky si mysleli, že jsem nějaká divná, když poklidně pracuju uprostřed toho bince. A příklad do třetice, vánoční. Každý rok se mě (nyní už jen ze zvyku), pánové ptají, kdy udělám vánoční výzdobu a přinesu ochutnat cukroví. Nepřinesu nikdy. Nosí mi snad oni ukázat, co doma vyrobili? A proč by nemohli vyzdobit kanceláře sami?
A ještě poznámka k těm poslancům. Nemyslím si, že to bylo tak, že si pánové spolu povídali u baru o Buzkové a náhodou je slyšel redaktor z Blesku. Spíš je oslovil a oni se předháněli ve vtipných hláškách, s vědomím, že to bude druhý den v novinách. To mi připadá odporné, že se neváhají prezentovat tímto způsobem. V jejich postavení by to mělo být společensky neúnosné, třeba jako je vykonávat velkou potřebu na veřejnosti nebo tak něco. To je zase můj názor.
J.
Předchozí