Přidat názor k článku Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce...

Ano, to smutné je. Naučila jsem se (od západních feministek, hehe:), říkat, co si myslím (když musím mluvit) a neuvozovat to žádným "prosím, ale nemyslete si, že jsem (feministka, blázen...atd jak je libo)". Když už náhodou někdy padne kosa na kámen a někdo mi řekne: "Ty jsi snad femistka, nebo co?", odpovídám: "Ano, jsem feministka." tónem beránka. Když si někdo myslí, že feministka je nadávka, má problém on sám. Ale je to poměrně náročné se takhle obrnit, když si to myslí např. vaše matka, sestry, babička. Btw. v drtivé většině jsem se setkala se štítivými dotazy na femistky u žen.