Přidat názor k článku Osudy rozervanců

Ahoj Lenko, taky děkuji za odpověď a omlouvám se, že tak pozdě odepisuji. Myslím, že tak, jak si to vyřešila Ty, to řeší většina ženských. Zůstávají u manžela z rozumu, těží ekonomické výhody a udržují si svou jistotu. Každá říká, že je to tak nejlepší. Ale miluješ svého muže? Roky ubíhají a připadá mi, že takto prožité roky jsou marnost. Člověk nežije s pocitem štěstí, prostě jen ať to nějak odžije a pak se uvidí. No, a ono se kolikrát neuvidí. Kolikrát, když poslouchám vyprávět starší ženy, které to tak udělaly, tak cítím z nich smutek, žal. Prostě se obětovaly pro rodinu. Děti potom utečou a stejně to nikdy neocení. Cituji z vlastní zkušenosti, taky jsem moc neocenila péči a obětavost matky. Ve skrytu duše to bereme jako děti za samozřejmost. A když mají děti žít v klamu a přetvářce a často v hádkách, tak nevím, co je pro ně lepší. Někde jsem četla,že pokud není šťastná maminka, není nikdo v rodině šťastný. Nestojí láska za všechny ty problémy? Nestojí to za to? Já vím, jsem snílek. Tak se měj krásně. Ahoj Adéla.