Přidat názor k článku Jak mi ukradli porod

Milá Kláro,

promiň, že tě tituluju, to jenom aby nedošlo k záměně. Především ti chci poblahopřát k tomu štěstí a přeju ti, aby jste to dotáhli do zdárného konce a těšili se ze zdravého, krásného miminka.

Chtěla bych reagovat na jeden tvůj starší příspěvek a konkrétně na tuto část:

"A není to v holení…..stejně se většina z nás holí a kdyby bylo potřeba šít, aspoň se to bude líp hojit.
Dovolím si přirovnání, doufám, že nikoho nenaštvu:
Nedávno jsem jela pozdě večer do Prahy na veterinu s naší fenkou, protože začala kašlat a zvracet, a když jsem přišla večer domů, bylo jasné, že má zánět průdušek zralý na antibiotika.
Vlídně nás přijali, hodinu se nám pečlivě věnovali, udělali potřebná vyšetření včetně rentgenu, všechno mi vysvětlili, Sáru zaléčili a poděkovali nám za návštěvu. Byli jsme totiž zákazníci, nikoli pojištěnci. A oni si přáli, aby měli dobré jméno a my i ostatní je navštěvovali dál.
Lékař ve státní nemocnici rozhodně nemá žádný zájem, aby přitáhl pacienty – naopak. Pacient, který platí pojištění, tedy ono se mu strhne z platu a on ani neví, kolik a kam….
Tak nemá žádný zájem vědět, co se s jeho penězi děje. Zkuste si nechat udělat výpis od zdravotní pojišťovny, co se s vámi v minulém roce všechno dělalo. Možná zjistíte, že chodíte k soukromým odborníkům o jejichž existenci ani netušíte a zobete drahé léky. Ale všichni se tomu jen pousmějeme, protože nás to nic nestojí.
Nechci tady rozpoutat politicko-ekonomickou diskuzi. Jenom si myslím, že by se i do zdravotnictví měla dostat konkurence a boj o pacienta…hned by se k nám na tom sále chovali jinak."

Nechci tady rozpoutávat politicko-ekonomickou diskuzi, spíš lidsko-soucitnou.
Já si hrozně cením lidí, kteří když se pro něco rozhodnou, tak si stojí za svým a pokud změní názor, tak tomu přizpůsobí svoje chování. Abych byla přesnější - bude to znít možná samolibě, bude to chvilku o mně, ale jinej příklad tak zblízka neznám. Já jsem kdysi po diplomce chtěla dělat vědu a učit u nás na fakultě, ale po necelým roce na akademii jsem, hrozně nerada, z ústavu odešla, protože plat jsem měla menší než uklízečka i s rizikovými příplatky. Bylo to převážně kvůli penězům, detailama tady nebudu tapetovat. Jednou jsem se ale rozhodla a i když jsem často neměla daleko od toho abych si tloukla hlavu o zeď (když jsem se musela se zákazníkem bavit o takových blbostech, jestli je ta modrá dostatečně modrá a neměla by být modřejší), tak jsem si řekla - holka vybrala sis to, ten zákazník nemůže za to, že tě to nebaví, on chce po tobě tvoji práci, tak nefňukej. Teď nečekám potlesk. Spíš očekávám, že podobně se budou chovat lékaři k pacientům. Pokud zůstávají ve zdravotnictví i přes špatné platební podmínky, tak se hluboce klaním. Není nic nad nadšence v oboru. Ale pokud se právě kvůli platebním podmínkám chovají špatně k pacientům, kteří sice nejsou zákazníci, ale nemůžou za jejich nesnáze, tak nechápu proč nejdou dělat něco, co by jim víc sypalo a prudí v ordinacích. Plyne mi z toho, že je jejich špatně placená práce pravděpodobně nebaví.
Jiná stránka věci je adresné ukazování na problémy ve zdravotnictví, ale nevím proč to má provázet nepříjemný vztah mezi lékařem a pacientem. My přece nemůžeme za to, že vám stát málo platí, jsme na vaší straně.
Je to všechno otázka volby. Já jsem si jako doktorand mohla vybrat jestli zůstanu za malej plat a budu dělat práci, která mě dělá šťastnou, nebo dělat práci jinou, lépe placenou ale nemstít se okolí za to, že mě neuspokojuje. Vy, lékaři máte stejnou možnost volby. Jakou možnost volby má pacient, když ve svém okolí nemůže najít vlídného doktora?