Přidat názor k článku Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce...

Nas syn, kdyz mu bylo neco kolem dvou let, si vyhledl v hrackarstvi ruzovy kocarek pro panenky - golfky. Predtim jsem mu na vylete v Pribore na Morave koupila podobny, plastovy, po nemz hrozne touzil. Pote, co se v mistni cukrarne priserne pozvracel a musel chodit uplne nahy (bylo nastesti 30 nad nulou) a byl z toho naprosto vseho zniceny, jsem ho vzala do mistniho hrackarstvi, at si vybere, co chce: neomyslne kocarek, plastove glolfky. Brzy se stalym pouzivanim rozpadly. Padly mu pak do oka jine, uz s latkovym sedakem, cele sladounce ruzove. Vahala jsem, vahala, pripadalo mi to jako koncentrovana HRUZA, ale ma setra se ukazala jako akceschopnejsi a vytouzenou vec zakoupila. Syn pak chodil pravidelne na prochazky s ruzovym kocarkem a v nem hnedeho opicaka zabaleneho v plince, a byl TATINEK. Byla to dobra sociologicka sonda sledovat a poslouchat rekakce ruznych lidi, ale nas nejsilnejsi argument nikdo nikdy neprekonal: kdyz nam někdo sdělil, ze kluci kocarek nevozi, oznamili jsme , ze nas tatka taky synka vozil, kdyz byl miminko. A basta.
P. S. Styl vozeni kocarku mel ovsem ciste chlapsky - pekne zcerstva, razne, zadne ohledy na drncani a obsac ho tahnul za sebou po dvou kolech.