Jenže takového řešení se tu každý bojí. Já žiju v zahraničí a u mé pojišťovny je to tak, že většinou všechno u lékaře hradím v hotovosti a s výjimkou opravdu hodně hodně závažných nemocí mi pak pojišťovna uhradí 85% a zbylých 15% je moje spoluúčast. Samozřejmě je tam na každý úkon nějaký strop. Proto:
1) jsem motivovaná navštěvovat lékaře, pouze když opravdu potřebuju
2) jsem motivovaná sledovat, jaké úkony si za mě lékař účtuje, protože část z toho musím platit sama
3) jsem motivovaná myslet na prevenci
4) pojišťovnu to nemusí stát až tolik, kolik třeba při "českém" systému (myslím v poměru ke zdejším cenám atd.)
5) lékař se nemusí bát mi předepsat takové vyšetření nebo lék, jaké považuje za nejlepší, i když je to třeba dražší
6) nijak mě těch 15% při běžných prohlídkách neruinuje a zároveň mám jistotu, že kdybych onemocněla opravdu vážně, tak mě nenechají na holičkách- jak jsem uvedla výš, ty nejnáročnější a nejdražší operace jsou hrazeny plně
Jenže to by tu někdo musel najít odvahu říct většině lidí, že prostě při každé návštěvě lékaře (třebas i jen kvůli neschopence na chřipku) budou trochu platit.
Předchozí