Přidat názor k článku Kojení a intelekt

Je mi 30, mám první dítě a od narození ho bez problémů plně kojím. Kamilka přibrala za dva měsíce dvě kila, je klidná, krásně spí a když je vzhůru, je skoro pořád veselá (samozřejmě, že občas i zapláče). Od příchodu z porodnice večer sama bez problémů a pláče sama usíná, trvá jí to třeba i hodinu, ale nepotřebuje k tomu společnost. Zřejmě ukázkové dítě, ale možná je to i tím, že nenavštěvujeme mateřské centrum a neřešíme naprosto přirozené věci, jako jsou sebereflexe dítěte, či jeho a moji schopnost kojit a být kojen. Tímto reaguji na tvou větu, že jenom vás 7, které jste kojení dostatečně řešily s odbornicí, jste byly schopny tohoto děsně složitého úkolu celých 6 měsíců. Možná i proto, že nemám žádný vysokoškolský titul, beru všechny věci kolem vývoje (tím myslím i kojení) dítěte jako naprosto přirozené. Čím víc se to řeší, tím větší problém to je. Ve svém okolí mám několik matek, které kojení, přebalování, koupání, .... rozebíraly už půl roku před porodem a po narození zjistily, že děti se chovají jinak, než jak jim odbornice přes všechno možné říkaly a byly z toho tak mimo, že najednou kojit nemohly.
Závěr: holky neřešte kojení, je to přirozené a většinou to jde a pokud to OPRAVDU nejde, nemá cenu se tím trápit. Pro dítě je totiž mnohem důležitější spokojená vyrovnaná matka a umělá výživa, než "osoba vystresovaná z toho, že nemůže kojit".

Všem maminkám i dětičkám přeju hodně zdraví a smíchu