Přidat názor k článku Co mě překvapilo na mateřské dovolené?

Tak my si taky říkáme, že se máme rádi, častěji než párkrát do roka. Prostě to potřebujeme. Asi jako úsměv nebo pohlazení. Možná je někdo chladnější nátury, a pak mu to vadí. Já ale rozhodně patřím k lidem, kteří raději vyjádří lásku jednou navíc, než aby to jednou vážně někomu z mých nejbližších chybělo. Vidím to třeba na vztahu se svým synem (8 let): ve chvíli, kdy jsem s ním otevřeněji a častěji začala mluvit o své lásce k němu (a vůbec probírat téma vzájemných dobrých vztahů), přijde mi sebejistější, něžnější, vyrovnanější - mám dojem, že si víc uvědomuje, že se máme rádi, i když občas dojde k nějaké té slovní přestřelce; ty se pak - zdá se - učí brát trochu s rezervou.
Ale tady se psalo o jakési sentimentalitě. To není tak jednoznačné; myslím, že jsou lidé, kteří se prostřednictvím takových vět ujistí, že tak je to v pořádku: trpět a přesto mít rád - mít rád a být šťastný i přesto, že je tu nějaké strádání. Že je to normální a prosté, únavné a přesto uspokojující a důležité.