Přidat odpověď

Ahoj Ivčo,
včera mě chytla depka, co se mi zas až tak často nestává - mám podobné problémy jako ty. Vlastně to není ani problém, spíš jen pocit osamělosti na mateřské. Manžel příjde od ledna o práci, jejich firma končí, a tak doma stále řešíme jeho shánění nové práce. Včera novou našel, dobrou, ale budeme muset koupit auto, bude to na živnosťák... Takže shrnu- li to, má svých problémů dost, a já mám pocit, že ho přece v této situaci nemůžu zatěžovat svými malichernými starostmi(ano, mám to taky : dítě do školky, vyvenčit štěně, nakoupit, uvařit, dítě ze školky, vyvenčit, doučovat angličtinu, jít se synem a psem ven...).Jsem těhotná, čekáme v lednu mimi tak jsem doma a nepracuji, syn má 4 roky. Připadám si občas zbytečná, mé starosti proti jeho jsou malichernosti, jeho práce je důležitá a moje v domácnosti jsou kraviny, nejlíp si pokecám s kámoškama, ale s těmi se vidím tak 2 krát týdně a jinak trčím doma a ZABÍJÍM ČAS.ano, zabíjím čas, úklid a podobně sice dělám, ale nenaplňuje mě to, děsně mě to nebaví, mám pocit, že ruce něco dělají ale mozek krní. Chybí mi komunikace. Sice učím angličtinu, chodí mi týdně asi 6 studentů(abych z té samoty nezešílela), jsem od přírody extrovert.
Znám odpovědi na své tesknoty: samozřejmě že jsem stejně důležitá jako můj manžel a lidi co chodí do práce, starám se o syna, druhého mám v břiše...jenže sice si to zdůvodnit umím,ale mému nitru to na náladě nepřidá. Odkud jsi, já z Brna. Měj se hezky! Ilona