Martino, jak to děláš, že tvé děti mají jedno přání? Moje dcera (syn naštěstí ještě nemluví) má každý rok (resp. po celý rok) v zásobě min. 50 věcí, které "nutně potřebuje". Dá se říct, že co uvidí u kamaráda, v reklamě, v hračkářství, tak to musí mít. Z jejích přání se vždy snažím vybrat nějaké stálejší (a cenově dostupné), ale někdy to nejde. K tomu se babičky předhánějí, která co koupí (někdy množství vítězí nad kvalitou) - většinou si dárky kompenzují nedostatek času na vnoučata (nejvíc je zájem o děti o víkendu). Babičky sice se mnou pořád něco konzultují, ale většinou nic nechtějí slyšet - babička: "koupila bych to a to, nemáte to?", já: "něco hodně podobného mám připraveno k vánocům", babička: "hm, to nevadí, tak já to stejně koupím a děti to budou u mě" a tak podobně. K tomu část příbuzenstva očekává "spontánní" jásot nad dárky, fuj!
Předchozí