Přidat názor k článku Když muž spravuje…

Tohle je ale zajímavé:-)

Toxicita rtuti
Rtuť je vysoce toxická pro veškeré živé organismy. Rtuť je nebezpečná zvláště v parách. Je-li přítomna ve vzduchu, poškozuje dýchací cesty. I při vdechování nízkých koncentrací může dojít po čase k otravě, protože se rtuť ve vašem těle hromadí. Páry rtuti jsou v těle distribuovány do všech tkání. Po oxidaci na dvojmocnou rtuť se však hlavním místem jejího hromadění stávají ledviny. Rtuť se také více hromadí v mozku a vlasech.

Poločas rtuti (doba, za kterou se odbourá polovina přijatého množství) v celém organismu po vdechnutí rtuťových par je asi 50 dnů. Jsou ovšem známy případy úmrtí na otravu sloučeninami rtuti nahromaděné v rybách. Příznaky otravy rtutí se projevují poruchami činnosti nervů. Může také dojít k poškození ledvin. Ještě nebezpečnější než kovová rtuť (tedy rtuť jako prvek) jsou její sloučenin, zvláště pak organické. Co je nepatrně potěšující je fakt, rtuť a její sloučeniny nejsou z toxikologického hlediska považovány za mutagenní ani karcinogenní. Také účinky na nervový systém a ledviny jsou obvykle vratné.

Vzpomínám si, že při úvodních přednáškách z toxikologie na VŠCHT jsme byli důrazně varováni před organokovovými látkami, zejména pak sloučeninami rtuti. Bylo nám řečeno, že kdyby došlo k úniku takové látky v laboratoři, bylo by pak zapotřebí odstranit omítku, vyškrábat spáry mezi cihlami a odstranit podlahu, pokud by byla ze dřeva. To je tím, že výpary všude silně lpí a léta se pak postupně uvolňují a zamořují vzduch.