Přidat názor k článku Nejsme jen rodiče, ale i partneři a milenci

Milá M.,
ze srdce s tebou souhlasím. Jsem ráda, že to někdo vidí podobně, po přečtení té záplavy kritických příspěvků jsem si začínala připadat skoro nenormální. Já to vidím tak, že v anglosaském světě je tzv. romantická láska opravdu hodnotou, ne jen pokrytectvím, nebo klišé. Češi jsou mnohem cyničtější, ke své vlastní škodě. Je fakt, že národ, který k partnerskému životu vychovávají různí Plzákové a Uzlové pokládá romantický vztah v manželství ( přeložím z američtiny: vztah, ve kterém stále existuje zamilovanost)za sci-fi. Náš život se ovšem odehrává podle toho čemu věříme. Dlouho jsem taky pokládala schopnost udržet si zamilovanost v manželství za utopii a podle toho dopadaly moje vztahy. Pak jsem díky bohu ( a díky delší práci na sobě) přebudovala svoje přesvědčení o tom co můžu očekávat od dlouhodobého vztahu a tak mi nepřijde divný být zamilovaná do svýho partnera se kterým jsem žiju skoro osm let. Po té co se nám narodilo dítě ovšem náš milostný život dostává zabrat a článek mi připadá docela užitečný v tom, že mi připomíná, že partnerský vztah je nutné pěstovat a že to dětem jedině prospěje, když to rodičům spolu klape. A tak jsem ochotná zkoušet stěhovat naši malou sirénu do obýváku, abychom s partnerem měli soukromí. Naštěstí je zatím v takové velikosti, že se dá přenášet i s košíkem na spaní :-)) Jestli se někdy propracujem až ke svíčkám ví bůh, zatím stojí za to vyzkoušet aspoň to soukromí.
romantice zdar
Katka