Přidat názor k článku Polední klid není pro každého

Jsem matkou dvou synů, kteří po obědě odpočívat nepotřebovali. Ten starší se tomu dokonce urputně bránil. Ve školce také tvrdili, že odpočívat se musí a že to děti potřebují a že to jinak zařídit nejde.
Domluvili jsme se se synem (4 roky), ať o tzv. poledním odpočinku pozorně sleduje co se děje, že když nám pomůže, že mu nespaní prosadím. Vyprávěl, jak učitelky odejdou a nespavci po sobě hází polštáře a pokud jde kolem učitelka, tak se tváří, že spí a další pikantnosti. Druhý den jsem oba s manželem zašli za ředitelkou a otevřeně jí řekli, co jsme se dozvěděli od syna a přidali jsme další argumenty. A druhý den jsem přivedla syna do školky a paní učitelka nám se zcela nevinným úsměvem sdělovala, že rozdělují děti na ty, co potřebují spát a na ty, co napotřebují. :-))))
S druhým synem po rár letech to bylo obdobné. Paní ředitelce jsem povyprávěla, že už to znám, že už jsem podobnou situaci řešila a že bych se opravdu znovu nechtěla rozčilovat nad nepružností školky. A také to šlo zařídit.
Problém jsem prodiskutovala s psycholožkou a ta se moc divila, že ještě existují školky, kde děti nutí ležet.
Doporučuji to, co napsala Zuzana: upozorněte školku na to, že vynucované spaní je
v rozporu Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání. A trvejte na tom, co potřebují vaše děti.