Přidat názor k článku Polední klid není pro každého

Spaní po obědě bylo ještě minulý školní rok velkým problémem v naší školce. Paní ředitelka (která moji dceru spolu s jednou další paní učitelkou ve třídě učila) trvala na povinném spaní. Pokud dítě ne a ne a neusnulo, muselo alespoň povinně tiše ležet na lehátku. Uspáva-li paní učitelka, přečetla dětem aspoň pohádku. Uspávala-li paní ředitelka - děti se nahnaly do postýlek a pohádka nebyla. A samozřejmě se našly děti, které usnout nedovedly, ty potom paní ředitelka (jednou před mýma očima) vztekle vzala za ruku, do druhé lehátko, odvedla je stranou od ostatních dětí a ležet bezpodmínečně musely. Moje dcera se tedy naučila že musí usnout, ale večer nebyla schopna usnout dříve než ve 22,00 hodin.
Tento školní rok máme jinou paní ředitelku, najednou děti spát nemusí, mohou si jít v klidu stranou např. kreslit, předškoláci si vyplňují "pracovní listy".
Myslím, že je jen na dětech, zda spát chtějí nebo ne.