Přidat názor k článku Polední klid není pro každého

Tento článek mne chytl za srdce :o)
Spaní ve školce bylo vždycky mou noční můrou. Nebyla jsem žádné rozlítané dítě, byla jsem vždycky flegmatik, ale to spaní mi prostě nešlo. Nikdy jsem neusnula, vždycky to byla hrozná nuda (tedy když jsme si TO s vedle též nespícím spolužákem zrovna neukazovali nebo když se po odchodu soudružek učitelek mezi všemi nespavci nerozvinula nějaká debata, např. na téma "odkud se berou děti" atd. :o))
Bývala bych tenkrát ocenila, kdybych si místo dvouhodinového civění do stropu mohla malovat...
A čtení pohádek... jeje, nikdy jsem nechápala, jak u toho někdo může usnout... pro mne nebyla pohádka "prostředkem k uspání", mne zajímal ten příběh... a to přece nejde usnout když jsem napjatá jak to dopadne... vždycky jsem vydržela až do konce a dožadovala se další pohádky :o)
Tak jsem ráda, že dnes už se v tomto začínají rýsovat nějaké změny...