Nedá mi to, abych se taky nezapojila do diskuze. Malému je šest, od 3 let odpoledne neusne. Ve školce mi slibovali hory doly, že si ti co nespí můžou prohlížet knížku, skládat puzzle nebo malovat. Skutečnost pak ale byla jiná. Musel ležet (víte, většina dětí spí, oni by nám pak taky neusnuli),hračku, kterou můžou mít na spaní s sebou, musel mít vedle sebe na židli (no, kdyby usnul, tak by ho tlačila), hrát si s ní nemohl ani potichu.Doma je tak zvyklý, vstává totiž, klidně před šeštou ráno, ale nebudí nás ani ségru, je fakt potichu a hraje si v posteli. Ale vrchol byl potřetí, když mi paní učitelka sdělila, že usnul pět minut před tím než měli vstávat a že byl pak jak praštěnej. Taky jsem měla chuť ji něčím praštit. A to jsem z učitelské rodiny :o)). Naštěstí jsem na mateřské, takže ho od té doby beru po o. Ale školku máme 1,5km, takže mi přijde, že jen běhám do školky a je na tom bita ta mladší.
Předchozí