Přidat názor k článku Polední klid není pro každého

Co k tomu napsat - každé dítě je přeci jiné, jedno neusne i kdybyste ho za ruku drželi a druhé zívá už při obědě. Mám tři děti, dvě už dospělé. Syn byl odjakživa nespavec, od jednoho roku už spal jen půl hodiny a to se s ním muselo drndat v kočáru. Dcera usnula hned po obědě a ve čtyři hodiny odpoledne jsem ji musela budit. A v osm večer už zase spala a klidně celou noc až do rána do osmi hodin. Pohoda. A vydrželo jim to dodnes - syn jde klidně spát nad ránem a dcera si zase klidně pospí přes den. Problém ve školce nebyl, protože syn šel do školky až v pěti letech a po obědě domů. Od ledna příštího roku nastupuje moje mladší dcera do MŠ, budou jí tři roky. Problém se spaním nemáme, chodí spát dobrovolně, jednak ji ani nenapadne, že by to mohlo být jinak (máme zkrátka takový režim od narození) a potom to spaní skutečně potřebuje, protože kdyby po obědě nespala aspoň hoďku, bude mi usínat v pět odpoledne, což je samozřejmě nežádoucí, protože by zase nespala večer. Proto se přimlouvám za všechny děti, které spát potřebují, aby tu možnost ve školce měly. Ty ostatní by mohly ve vedlejší třídě třeba malovat. Ale upřímně řečeno, slyším nebo čtu poprvé, že by se někde něco takového dělo. Není spíš praxe taková, že děti prostě ležet musí, i když se jim nechce? Za mých mladých let to tak bylo.