Přidat názor k článku Polední klid není pro každého

Áčko, mně se zas děsně líbí Tvoje paušalizování. Například já osobně tady bojuju za právo nespavého dítěte na ono nespaní, ale své dítě jsem zároveň jako miminko vyřvat nenechala. Do práce nechodím stále ještě, ač je klukovi přes osm let, víceméně kvůli svému, zjednodušeně řečeno zdravotnímu, stavu. Času využívám na svoje léčení, ale taky na organizování podpory dítěte - mohla jsem si třeba dovolit s ním být v nemocnici, když se tam octl při podezření na zánět apendixu vloni anebo při vyjmutí krčních mandlí letos, mohla jsem ho vlakem vozit do školy (min. 7 hodin denně mimo domov), dokud jsem nezačala mít zdravotní problémy, teď organizujeme stěhování apod. A to nemluvím o tom, že nemusíme řešit (většinou) problém, "kam s ním" o prázdninách nebo kdo bude hlídat, když je nemocný (od zač. šk. roku už zameškal pět týdnů, tedy včetně těch mandlí a rekonvalescence). Ano, hlady neumřeme, ale není to žádná legrace - a můj příjem by se každopádně hodil. Apropos - dokud jsem chodila do práce, rozhodně to nebylo "vykecávání u kafíčka"; byl to celodenní kolotoč, ix hodin přesčasů každý měsíc, které nikdo neproplácel a vybrat jsem si je taky pochopitelně nemohla. Ale pravda je, že tenkrát to byla aspoň práce s průměrným příjmem - dneska až se budu chtít vrátit do práce, budu muset asi začínat v hypermarketu za minimální peníz, a pokud vím, tam se taky ženské moc nemají čas vykecávat...