Pokud jde o mě, rovněž bojující za to, aby MŠ respektovala zásadní potřeby dítěte, tak i já dělám pro své dítě maximum co můžu. Rovněž, jako Milada, jsem ještě doma, snad s tím rozdílem, že mám to štěstí, že je mé dítě zdravější než Miladiny děti. Netvrdím, že je to nejlepší řešení - uniká nám zase spousta jiných věcí, které bychom si mohli dopřát, kdybych vydělávala, a mnohé z těch, co mám na mysli, by zcela jistě uspokojily jiné ze spektra synových potřeb - nicméně nikdo nemůže mít všecko. Vybírám zatím ty synovy potřeby, které se mi zdají nejpodstatnější, a ty se snažím nějak naplňovat. Věřím a doufám, že na všechno časem dojde řada, že to, co si nyní odříkáme, si jednou přece jen dopřejeme, a možná to bude i přínosnější pro samo dítě - naučilo by ho to, že i když něco nejde honem hned a teď, trpělivostí a pílí se jednou k cíli dojde...
Předchozí