Přidat názor k článku Hladový Adámek

Michale,
z vlastní zkušeenosti potvrzuji, že na tvých slovech je mnoho pravdy. Já jsem u syna platila spíš za úzkostlivou matku, která přesně dodržovala doslova instrukce lékařů a právě odborných příruček o dítěti. Můj chlapec je velmi emotivní dítě a hned od začátku to byl velký křikloun. Jak ho utišit jsem studovala samozřejmě v "odborných" publikacích. Uniformní rady samozřejmě na mého drsného individualistu neplatily ani v nejmenším a postupně jenom rostla má deprese z toho, že to s ním jako maminka neumím, když podle knížek to přeci má jednoznačně fungovat. S mou rostoucí nervozitou a nejistotou rostla i nervozita jeho, takže na cca první půlrok jeho života spíš dodnes vzpomínám jako na noční můru.
Ty knížky jsou fakt dobré co se týče rutinní péče o dítě - výměna plenek, oblékání, příp. podrobné příznaky možných onemocnění, ale kojení, výchova a citové vazby jsou věci tak strašně individuální, že je prostě nelze poposat na pár stránkách a pak k tomu ještě přistupovat tak, že kdo se do těch pár všeobecných řádků nevejde, není normální. Jak přistupovat k osobnosti dítěte mne naučil především můj syn a něco jako mateřský instinkt. Rozhodně to nebyly výpravné rádobyodborné publikace.

A ještě otázka na Katku Skokanovou: díky za perfektní instruktáž o kojení Adámka. Jenom jsem asi někde přehlédla jak dlouho vám cca to jedno kojení trvá. Někdo tvrdí, že deset minut stačí, někomu nestačí ani půl hodiny. Tak jak je tomu u vás? Čekáš třeba až ti malý nacucaný "tuháček" odpadne od prsu?
A ještě opožděně přeju všechno dobré do nového života. Jméno Adam je strašně krásné, v původním významu to znamená "člověk" a je to jedno z takových jmen, při kterých to člověka nutí narovnat se hezky zpříma, když se představuje. Kdyby naše příjmení nezačínalo na "M", tak ho pro svého syna volím všemi deseti.