Přidat názor k článku Nebojte se porodu!

Ahoj holky,

už 5 měsíců se chystám, že napíšu o svém porodním zážitku. Taky jsem před porodem četla různé články a zkušenosti a pak jsem přestala - měla jsem pocit, že je víc těch komplikovanějších.
Já jsem taky celé těhotenství pracovala. Jsem účetní a poslední DPH jsem dodělala večer před porodem. Pak mi moc nechutnala večeře a šli jsme spát. Ve dvě ráno ze mne něco trochu vyteklo, ale žádný kýbl vody, nebo tak... Vzbudila jsem manžela, ten se zachrul, mně se taky nic dramatického nedělo, tak jsme usnuli oba. V pět ráno zase vlhko a trochu mě bolelo břicho, ale menstruační bolesti jsou silnější :o). Tak jsme se pobalili a odjeli s tím, že nás na 99% pošlou domů. Odjeli jsme do Podolí. Vyšetření ukázalo, že to vlhko není plodová voda, ale asi ten špuntík či co, ale že mám kontrakce cca po 8 minutách. Nechali si nás tam. Od sedmi do devíti ráno se nic nedělo. Ladili jsme rozhlasové stanice na pokoji a vcelku klidně si povídali. V devět přišel pan doktor, vrazil do mne nějakou tabletku. Bolesti trošku zesílily, ale opět vůbec nic dramatického. V poledne přišla paní doktorka a píchla mi vodu. A od té doby jsem asi začala rodit :o). Velmi milá porodní asistentka mi poradila sprchový kout a teplou vodu na břicho. Tam jsem se asi v jednu odebrala a odmítla jsem tam odsud odejít. Když přišel čas na klistýr řekla jsem klidně, ale pokud nebudu muset ze sprchy, sestra se usmála a řekla, že ho vynecháme. Nejhorší část porodu byla půl hodina, co mě vybagrovali ze sprchy a musela jsem ležet na boku připíchnutá na monitor. Pak jsem zase utíkala do sprchy a kontrakce se daly dobře přežít - můj můž říkal, že když jsem ve sprše, ani nevěděl kdy kontrakce přišla a odešla :o). Ve čtyři hodiny konstatovali, že jsem otevřená a můžu začít tlačit. Tlačila jsem ve stoje opřená o pult - na to křeslo, kde jsem se svíjela tu půl hodinu na monitoru jsem odmítla nastoupit :o). Když už byla vidět šošolka, přesvědčili mě, že se křeslo polohuje a já nebudu muset ležet, ale polosedět a nebude to tak fyzicky náročné. No a za necelou hodinu byl malý na světě. Úplně vklidu, žádné maminko, honem tlačte, dusí se, nebo tak nějak. Bolelo to, ale dalo se to vydžet a byla to ta nejpřirozenější věc na světě. Malý Kuba se narodil 51 cm a 3550 g. Apgar skore 10 10 9.
Asi hodinu po porodu mi dali konečně najíst - měla jsem celou dobu příšerný hlad :o).
Ještě když mě šili a můj muž povídal něco o druhém dítěti, přišlo mi to jako dobrý nápad.
Všem přeju, ať se děti rodí z lásky, radosti a bez komplikací!