Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Naše starší měla při narození silně varozně postavené přednoží (chodidlo stočené dovnitř a ke kotníku). Po delším pátrání jsme narazili na dobrou terapeutku, která nás naučila rehabilitační cvičení zpočátku využívající novorozenecké reflexy. Ty postupně vymizely a tomu se přizpůsobilo cvičení nožiček. Zpočátku bylo cvičení asi bolestivé, protože jsme zkrácené svaly museli natahovat a ochablé posilovat. Speciálními "chvaty" jsme nohu poměrně silou stavěli do správné polohy.Šlo to pomalu, ale přece. Zpočátku malá při cvičení asi 8x denně vždy plakala a vzpouzela se. Po cvičení se vždy uklidnila. Postupně se s věkem naučila reagovat na podněty ke komunikaci, takže se i smála. Prostě jsem se snažila odvádět pozornost od cvičení. Nicméně první půlrok to bylo poměrně záporně naladěné miminko. Vše se hodně zlepšilo ve chvíli, kdy se naučila plazit a sama byla schopná být akční. Nikdy mě nenapadlo, že by její špatná nálada souvisela s rehabilitací, ale možné to je. Nožku jsme rehabilitovali do 3,5 roku. Dnes je to zdravá slečna a jsem ráda, že jsme obě vydržely. Při porodu druhé dcery se ptali na rodinnou anamnézu a když se dozvěděli, že máme za sebou takovouto rehabilitaci s prvním dítětem, docházely za mnou na pokoj terapeutky a učily se ode mě cviky. To mi přišlo zarážející. Asi by to mělo být obráceně. Ale budiž, alespoň projevily zájem.