Myslím si, že taky hodně záleží na tom, jak se ke cvičení staví matka. Když dítě lituje (před ním), vyjadřuje pochybnost, stěžuje si, vnímá to i dítě, byť jen několikaměsíční. Myslím, že je dobré, brát cvičení jako hotovou věc, prostě to tak je, hotovo. Syn byl taky hodně ukňouraný, nosila jsem ho prakticky nepřetržitě do doby, než se naučil sám chodit (v 18 měsících). Teď je mu 8, chodí do druhé třídy a máme za sebou lecjaké další cvičení (kvůli LMD). A opravdu se mi vyplatil přístup, kdy nepřipouštím pochyby, cvíčo uděláme i kydyby nás kdovíjak nebavilo. A takový nácvik grafomotoriky, to je teprv opruz! :-)
Předchozí