Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Musím říct, že jsem také se straší dcerou necvičila, ač nám to bylo v jejích asi třech měsících doporučeno. Cvičení bylo strašné jak pro dceru tak pro mě, ale to nebyl hlavní důvod. Prostě jsem cítila, že dcera je v pořádku - spolehla jsem se jako obvykle na svou intuici. Pokud bych ji ale takto jasně necítila, samozřejmě bych cvičila.
Mám za to, že maminka může dost dobře "vědět", zda její dítě potřebuje nějakou pomoc či ne, musí ale být schopná se na dítě "naladit" a nenechat se "rozházet" všemi všemi těmi radami, informacemi, "zvyklostmi", svou nejistotou, strachem atd.....
S dcerou jsem chodila na rehabilitaci jen "na kontroly" - předvést, jak se zlepšujeme po cvičení. Jak jsem řekla, necivčili jsme (což jsem tedy zamlčela - přznávám se), avšak paní doktorka byla s pokroky moc spokojena. :)