Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Dámy, nezdá se Vám, že těch dětí, co potřebují cvičení Vojtovou metodou je nějak moc? To jsme skutečně tak zdegenerovaná populace už od narození?
Já mám zkušenost ted s cvičením na ploché nohy. Jako blbec (doslova) jsem natahoval ponožky nohama, chodil po špičkách, po patách, po vybočených nohou, běhal po štěrku bos, válel válečky chodidly po chodbách (jednou jsem se při tom cvičení do toho tak zabral, že jsem na tom válečku uklouzl a pěkně si narazil nos)...
Výsledek? Plochá chodidla mi zůstala. Když jdu po pláži, za mnou to vypadá, jako by šel Yetti - Big Foot (vzhledem k velikosti mých nohou je to poměrně trefné přirovnání)
Mám ploché nohy a ty mi zůstaly. Taky mám nohy do X. Z hlediska ortopeda jsem prostě úplný mimoň. Nicméně chodím (docela hodně) a v životě mi to nijak nepřekáží.
K radám doktorů, že je dítě opožděné ve vývoji, retardované apod. jsem dosti skeptický.
Dle lékařů jsem já neměl chodit, mluvit, měl jsem být nevzdělavatelný a vůbec pokud možno umístněný do ústavu.
Nic z toho se nepotvrdilo. Chodím, mluvím (až moc:-)) s tou nevzdělavatelností to taky není tak strašné (úspěšně jsem složil maturitu) a v ústavu jsem nebyl a doufám, že budu jedině až na stará kolena.
Netvrdím, že doktoři jsou špatní a že se nesnaží matkám a dětem pomoci. Spíš se ale příliš řídí tabulkami. Nikde není dáno, že se dítě musí zrovna v ten a ten týden začít obracet na bříško (nebo na záda či kam se to má obracet). Třeba se mu jen pohodlně leží tak, jak je - nebo ho ten okolní svět zas až tak nezajímá. To se nám přece stává taky, ne?:-))