Pokusím se vysvětlit, jak je asi míněn onen pozitivní vliv...Jestliže vezmeme v úvahu nějaké dítě vážněji postižené s vetším omezením hybnosti, pak - pokud by nebylo rehabilitováno - se začne zpomalovat i vývoj psychický, protože takové dítko nemůže poznávat svět kolem sebe, tak jako ostatní děti v jeho věku. Jen pro ilustraci pokud mimčo otáčí hlavičku jen na jednu stranu, přichází o zrakové podněty z druhé strany...je tedy ochuzeno možná i o polovinu těchto podnětů. Pokud starší dítko má omezenou lokomoci, nedovede se třeba otočit, či později doplazit za hračkou, pohybovat se po místnsti, osahávat nábytek... je ochuzeno. A tady, myslím, začíná psychika stagnovat (z nedostatku podnětů), i když miminko je a bylo dosud psychicky v pořádku a má třeba do vínku danou vysokou inteligenci.
Rehabilitace se snaží tomuto předejít, či daný stav co nejvíce zmírnit a vývoj nasměrovat správným směrem. Takže asi tady se tím myslí ten pozitivní vliv na psychiku. Prostě pokud zabráníme tělesnému zaostávání, zabráníme zaostávání i mentálnímu...( a někdo to nazval "pozitivní vliv").
Ovšem - a s tím souhlasím s autorkou čláku, vliv je tu také negativní. Jako studentka fyzioterapie jsem absolvovala několik týdnů na praxi i u Vojtovy metody a vím, co to zhruba bnáší a přiznám se, že jsem si moc přála, abychom se tomu s naší malou vyhnuly. Děti přitom hodně pláčou, jsou ve vynucené poloze, je jim to nepříjemné a hlavně - většinou prostě pláčou. Toto je to, co vidíme navenek, co se děje uvnitř v té malé hlavičče při "rozbálování pohybových vzorců"(=moje označení)s psychikou, kdo ví? Každopádně i tyto nepříjemné zážitky v té malé hlavičče už někde zůstanou.
Když "hrozila" rehabilitae i nám, řekla nám k tomu naše paní doktorka toto: že všechno má nežádoucí účinky, každý lék, i rehabilitace (výše uvedené...)a že ona jako lékař musí pečlivě zvažovat co převáží - zda dobré výsledky z léčby, nebo nežádoucí účinky. Čili je nutné se zamyslet, jak moc je léčba nutná a jak moc nám vadí nežádoucí účinky v porovnání s výsledkem.
A ještě jeden dodatek. Ve škole nám říkali, že častý argumet proti Vojtově metodě je, že v dospělosti jsou tito lidé neurotiččtí. Nikdo nám to tenkrát nevyvracel, jen jsme se zamýšleli - např. (vážnější případ) neurotický chodící člověk, nebo vozíčkář mentálně zaostalý, ale v "pohodě"?
Předchozí