Díky tomuto příspěvku jsem si uvědomila, jak mnozí lidé nejsou nikdy spokojeni. Nemyslím konkrétně tuto pisatelku.
Když je lékař pošle na cvičení s tím, že "asi to nic moc není, ale pro jistotu", a nakonec, když to nezvládají (a nedivím se, je to náročné, taky jsme cvičili a taky preventivně) a nechají toho a dítě je v pořádku i bez cvičení, zlobí se, že trápili sebe i dítě zbytečně. Jenže ani lékař není vševědoucí a kdyby řekl, že "nějaké slabé podezření sice mám, ale ať vás netrápím, tak necvičte", pak by v případě zanedbání jistě neocenili lékařovu soucitnos a hnali ho třeba až k soudu. Takže co je lepší pro budoucnost dítěte (a nakonec ilékaře)?
Předchozí