Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Mám nyní už dvouletého klučinu,který se ale narodil předčasně a panu doktoru z neurologie se nezdál jeho vývoj. Co jsem si zažila na rehabilitaci se nedá popsat.Dětská lékařka, babičky atd. nic špatného na synkovi neviděly, rehab.sestra mně vyjmenovala co všechno dělá Pepíček špatně a jak je vývojově pozadu.Měli jsme cvičit 3-4 denně 15 min. Hrozně u toho řval, byly to pro mě muka a nejvíce mně deprimoval přístup rehab. sestry,která mě pokaždé sepsula,že s malým necvičím, nevěřím účinkům cvičení atd. A víte kdy se to podle ní zlepšilo? Měla jsem chřipku, horečky, do toho se snažila kojit a na cvičení žádné pomyšlení.Tak jsem se na cvičení vykašlala a při další kontrole k mému překvapení nás čekala pochvala.Takže jsem si o tom pomyslela své.
Jinak Pepíček byl velice neklidný, brečel sotva jsme ho dali na přebalovací pult.Už jenom přebalit nebo ho svléknout znamenalo šílené řvaní. Nakonec jsme museli cvičit na stole v kuchyni,aby hned při pohledu na přebalovák neječel. Od té doby také nemůže vidět doktora. Všechno v bílém v něm vyvolává řev.
Naše rehab. sestra vše brala přesně podle "šíleného plakátu", kde bylo co má dítě v daném týdnu a měsíci dělat.Dám příklad. Ptala se, zda už spojuje malý ruce k sobě. Nespojoval. Hned jsme vyfasovali další cvik no a malý si začal s ručičkami hrát za 2 dny.Nevěřím,že to bylo cvičením. Při tomto cvičení se nebere vůbec ohled na "samostatný vývoj", že si dítko začne vše dělat až když chce.
Ale snad jsou i takové maminky a děti, kterým cvičení pomohlo.Pro mě to byl jen stres a vůbec jsem si první půlrok s malý neužila. Monika