Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Moniko, mám podobnou zkušenost. Chodila jsem s dcerou na neurologii a cvičit od 4. měsíce. Důvod??? Nechtěla pást koně. Nikdo si nenechal vysvětlit, že je to moje chyba, protože jsem jí nedávala na břicho. Jedna doktorka mi to totiž v porodnici PŘÍSNĚ zakázala, že se to nesmí. A moje pediatřička mi jen tak mezi řečí řekla, "dávejte jí po koupání na chvíli na bříško". No, já byla hloupá a malá vždycky šíleně ječela, tak jsem jí na břicho dala tak na minutu a to bylo vše. Tak jsme začali cvičit. Neměli jsme Vojtovku, jenom cvičení na míči. Dcera se velmi rychle srovnala. Rehabilitační sestra mi říkala, že je to naprosto zdravé miminko, že dělá přesně to, co má. Přesto jsme museli chodit k neurologovi do 10-ti měsíců. Je sice super a moc hodný, ale už jsem měla dojem, že tam chodíme jen proto, že z toho má body. Jo a nejvíc nás sestra pochválila, že je vidět, že cvičíme, když jsem byla nemocná a cvičení jsem "flákala" (bylo mi zle). No, musím přiznat, že jsem to ani tak moc nepřeháněla. Ze začátku jsem cvičila poctivě, ale pak už jsem tak důsledná nebyla.
Teď mám syna 8 měsíců a neleze. Prý má "slabé" ruce, takže zítra jdeme poprvé na rehabilitaci. Neurolog nás zatím minul. Ale jsem z toho trochu "otrávená". Na jedné straně se trochu bojím, ale na druhé si říkám, že každé dítě je přece jiné a manžel chodil až v 16-ti měsících a nikdo se nad tím nepozastavoval (a já taky chodila pozdě). Prostě mám někdy pocit, že jakmile je dítě trochu mimo tabulky, tak je to hned špatně.
Jo a ještě jsem chtěla napsat, že od malička mi doktorka říkala, že je napřed a teď tohle. :-((((( A ještě jednu poznámku. Rostou nám zuby a mám zkušenost už od dcery, že když jí rostli zuby, tak vždycky "zarazila" ve vývoji. Nechtěla dělat nic nového (ani pohybově, ani mluvení nebo tak) a teď mám dojem, že u nás nastala stejná situace. Jen s tím rozdílem, že holce začali růst zuby až v 10-ti měsících a kluk jich má v osmi už pět a šestý je na cestě.