Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

K tomu traumatu: jestliže neexistují nebo nejsou dostupné seriózní materiály o vlivu na psychiku, prostě musím mít obavy, zvlášť když dítě reaguje jak reaguje.
K nutnosti pláče jsem našla článek od Mudr. Ireny Zounkové:,,Pláč dítěte je častým projevem při cvičení. Ten většinou odrazuje rodiče od cvičení a
vyvolává pochybnosti, zda dítěti neubližují. Pro vysvětlení pláče se uvádějí hypoteticky
nejčastěji 2 důvody: prvním je změna aktivace řídícího systému hybnosti ( aktivita
mozku ). Druhým je reakce dítěte na technické provádění terapie. Odpor jako jeden
z tlumících a usnadňujících terapeutických prostředků vyvolá žádoucí pohyb. Dítě ho vnímá
jako bránění, omezování. Nejde o bolestivou stimulaci, dítě nic nebolí, pouze se brání
omezování svého pohybu. Bezprostřední utišení pláče po cvičení bývá normální reakcí.
Pláč však může být také indikátorem vlivu terapie. Charakter pláče dává informaci
nejenom o únavě, bolesti, či jenom vzdoru. Tak např. přítomnost pláče u dříve „tichého a
klidného“ dítěte napovídá o jeho „probuzení“, zlepšení vnímání. Naopak u
hyperexcitabilního „uplakaného“ dítěte vyvolá terapie snížení četnosti plačtivého
nespokojeného projevu. Pláč by neměl být pro dítě vyčerpávající natolik, aby přestalo
reagovat na poskytovaný podnět či začít usínat.

Změna dýchání, jaká ano, jaká ne
Jako u každého cvičení, dochází i při aplikaci jmenovaných metod ke změně dýchání. Změna
dechových vzorů musí být vždy v koordinaci s provokovanou motorickou hybností.
Normální sled pohybů je : bez vlivu pláče nástup prohloubených dechových pohybů, po
několikrát opakovaném vdechu a výdechu prodloužený výdech, kratičká až 5ti
vteřinová pauza a následné opakování celé sekvence.
Nesmí dojít k apnoické nefyziologické pauze, která se projeví „zajíkáním“, dlouhodobým
zadržením dechu se současným křikem a nežádoucím pohybovým projevem ostatních
částí těla např. silným prohnutím trupu, napětím končetin, snaze dítěte vymanit se z držení
rukou terapeuta."