Přidat názor k článku Vojtova metoda a psychika

Jelikož vlastním knihu Něžná náruč rodičů od paní Evy Kiedroňové a tím pádem jsem měla trochu nastudováno co se psychomotoriky týče, již v porodnici mi bylo divné že můj syn má hlavičku otočenou stále na jednu stranu. Pediatr v porodnici mi řekl, že je brzy dělat nějaké závěry ať počkám tak do 3 měsíců. Stejnou odpověď jsem dostala od pediatra, ke kterému jsme začali chodit. A tak jsem čekala. Já husa blbá!!! Kdybych mu tu hlavičku pravidelně otáčela!!!Ve třech měsících mě pediatr poslal k rehabilitační sestře a ta mi podala výčet co všechno můj syn neumí a má umět (no tím Vás nebudu unavovat) a ukázala mi cvik z Vojtovy metody. Už jí se to moc nedařilo, tlačit bod na hrudníku a zároveň hlídat správné postavení tělíčka bylo dost těžké. Syn brečel a kroutil se. Doma to samé. Při další návštěvě jsme dostali jiný cvik a další přídavné cvičení - cvičení s hračkou, polohování atp. - toto přídavné cvičení mě nakonec přišlo jako to nejlepší. Syna to bavilo, mě taky. Také jsem tkzv. mezi řádky z terapeutické přednášky pochopila, že když necháme syna dlouho lézt nebudeme ho nutit sedět natož stavět na nohy tak si příroda pomůže. Už to zkrátím - cvičení s mačkáním bodů jsem brzy vzdala a raději jsem syna motivovala k pohybu. Už v 5 měsících byl na srovnatelné úrovni s ostatními dětmi.
Myslím, že by stálo za to vynalézt rehabilitační metodu, která je založená na přirozeném pohybu dětí - možná taková i je, to nevím :-)
NA DRUHOU STRANU: Můj syn měl jen opravdu lehké postižení (slovo postižení se na to snad ani nehodí)